Jsou závody, které si budu pamatovat navždycky a Tatrzański Festiwal Biegowy Tatra SkyMarathon mezi ně určitě bude patřit!
Některé výzvy jsou zkrátka intenzivnější než jiné nebo jsem jen prostě propadla mylné představě o tom, že jsem připravená na sky race. Jeseníky zkrátka nejsou Tatry a 3000 výškových metrů není zadarmo.
Tentokrát tedy nebylo zadarmo nic. Ranní starty nejsou mojí oblíbenou disciplínou a ani jsem tomu moc nedala ani se snídaní. Slunko se do nás opíralo už od sedmé ranní, takže jsme za chvíli vypadali spíš, že jsme se byli koupat než běhat.
Když jsem se poprvé odvážila podívat na hodinky, jestli už můžu být unavená, měla jsem za sebou hodinu čtyřicet závodu. První kopec ani ne v půlce a nohy se trochu probudily, až když jsem jim dopřála trochu cukru. No a pak to se mnou šlo trochu z kopce a to i když jsem měla jít do kopce.
Ani na hřebeni se téměř vůbec neochladilo a tak mě místy bylo jen těžko rozeznat od běžných turistů. Bezvětří a slunko bez ustání svítilo. Energie mi kolísala jak na horské dráze a ani prudké seběhy se mi tentokrát příliš nelíbily…
Prostě sečteno podtrženo ke konci už to byl spíš boj s vlastní hlavou se dostat do cíle než sportovní výkon, ale i tak to zážitek, na který se nezapomíná!
8. Místo
45km, 
3200m
6hod 57min
