Intenzivní zážitek, který jen tak nezapomenu.
Jak si takovou vzpomínku zajistit? Vyberte si parťáka, který je o level lepší než vy. Trať o 20km delší než jste zvyklí a nezapomeňte doma ambice .
No to jen tak ve zkratce. Hodně jsem chtěla, aby jsme s Marcelou Vašínovou dosáhly na co nejlepší výsledek, ale zkrátka ne vždycky všechno vyjde, jak chceme.
První kopec – 1400 výškových metrů. Start ráno v šest ještě po tmě, ale tempo vysoké hned od začátku, plus na tomhle závodě žádné slabé týmy nestartují. To znamená, že dostávám od Marcely vodítko poměrně záhy, ale i tak v sedle nevím, která bije.
Odpočinek ve sjezdu se nekonal ani omylem. Ledový slalom na zbytcích sněhu mezi kameny dal zabrat skoro jako výstup. V dalším stoupání začala navíc úřadovat nadmořská výška, přece jen jsme byli v horách přes 3000m, a jestli mi bylo předním nanic, tak teď to bylo nanic na druhou. Vodítko stále napnuté a šly jsme dál.
V sedle občerstvovačka a pak sjezd, tak to aspoň bylo v instrukcích. Ale doopravdy nás po ní čekalo ještě stoupání na lyžích a botách. No nebudu lhát, měla jsem na krajíčku… Nohy se mi pletly, hlava byla úplně mimo, ale nějak sem se dostala do depa… Snadný sjezd po ledovci to trochu zachránil. A já se trochu vrátila „na zem“.
Další výstup byl mírnější a na hřebeni čekala ferata přes Cresta Croce. Nevím jak jsem to zvládla, ale exponovaný hřebínek okolo válečného kanónu a zbytků ostnatého drátu jsem si dokonce užila.
Už jen jeden lehký sjezd po ledovci a poslední stoupání. Tam se zase vše otočilo vzhůru nohama a mlela jsem fakt z posledního. Naneštěstí v odtáté stopě se bylo potřeba na každý krok extra soustředit, aby nepodjel. Tady ani tahačka moc nepomohla i když Marcelka měla ještě dost sil i chuti mi pomoct…
A pak „už“ jen sjezd. I když negativních 1700 m je prostě jen další dřina. Posledních pár kilometrů ještě seběhnout po lesním trailu na botech a hotovo dvacet.
Celkový čas: 6:36 na trati
6. Místo pro Českou republiku na mistrovství světa
