Beskydská sedmička

🏁Konečně jsem si také zaběhla Beskydská Sedmička, závod, který se stal legendou a jehož pověst ho předchází už na dálku. A zároveň se stal mojí první uběhnutou stovkou.😎

Nápad běžet spolu vznikl, když byl Tomáš na expedici v Himalájích. A celá představa mi přišla děsně skvělá a romantická, zhruba do té doby, kdy jsem byla po delší době trénovat trochu v kopcích a romantiku přebila dřina a ani trochu ty kopce nezmenšila.

V průběhu předzávodního týdne mě stále častěji napadala sžíravá myšlenka, že to bude jako bych se v cíli Šelmy otočila a běžela zpět na start. A velmi intenzivní pocit při pouhé chůzi po schodech mi také příliš optimismu nepřidával… Na startu v Třinci jsem si na to zakázala myslet, trať budou mít všichni stejnou, Tomík vypadal pozitivně a dokonce jsme s sebou měli Honza Wertich, který nám podával svačinky, přesouval auto a vůbec se o nás skvěle postaral. 🙏👍 Tisíce lidí na stadionu se nekonaly díky „covid-friendly“ průběžnému startu už od odpoledních hodin a tak nás do tmy vyběhlo asi 300.

Tempo pod první kopec snad po 4min/km mě trochu vyděsilo. Sjezdovka na Javorový rychlost naštěstí uklidnila a rytmus pohybu začaly udávat mé hůlky a funění. Rozmáčená louka se pod chodidly tisíců závodníků pomalu, ale jistě proměnila v kluziště, a seběh byl úplná bahenní jízda. Ostré tempo mě pomalu, ale jistě dohnalo a při třetím stoupání na vrchol Travný jsem najednou nějak nevěděla, která bije. Naštěstí mě Tomík na chvilku vzal na tahačku, abych se neztratila v lese, nacpal do mě kus rohlíku a za chvíli už bylo zase dobře. 🤷‍♀️

Při stoupání na Lysou jsme došli snad všechny závodníky, co startovali před námi a tak se problém z „Jak ještě daleko nahoru“ změnil v „Jak obejít další závodníky“. 😄 Z 2375 míjením se už to nemohlo být zábavné ani pro nás ani pro pomalejší účastníky, upřít se tomu ale nedá, že člověk přijde na jiné myšlenky… V půlce trasy v Ostravici byla avizovaná polévka, chuť na ni jsme si ale nechali zajít, když jsme viděli 200m frontu. Ještě, že na nás čekal Honza, tak jsme si lokli alespoň studeného vývaru z domova a užili si luxusu, že nemusíme čekat na občerstvení .

Další vrchol Smrk je kapitola sama pro sebe, ve zkratce nekonečný kopec nahoru i dolů a k tomu pokračování davů z Lysé. Tady si vybírá krizi Tomík, tahačku ale hrdinně odmítá s tím, že je to do cíle ještě daleko, a drží se pár kroků za mnou. Nekonečný seběh na další občerstvovačku ho staví zase „na nohy“. Na rozdíl ode mě zná ale trasu nazpaměť a tak ho opatrnost neopouští. 👌 V Čeladné se už asi po třetí předbíháme s dvojicí Hobby runners (Magda Čejková a Marek Bergauer) a když vidím, jak poctivě běží i dlouhé stoupavé traverzy, tak si říkám, jak na takový název týmu vlastně přišli. 🤔 Čertův Mlýn, Pustevny a jsme zase společně. Tentokrát už jsme si polévku už utéci nenechali a pro pokažené žaludky to bylo dokonalé občerstvení.

Na seběhu jdeme do vedení, v tom jak se rychle nakrmit jsme prostě dobří🤪, ale hned v dalším stoupání se zase vyměníme. Odhodlání a schopnost ignorovat únavu týmu závidím a smekám. 🎩 Radhošť, pak zase dolů, stehna už pěkně protestují. Před posledním kopcem potkáváme další dvojici a náhodou se s ní pouštíme do řeči na téma: „Už tam budem?“ Mozku ochuzenému několik předcházejících hodin o cukr chvíli trvá, než mu dojde, že sdělení dvojice (SK Bubliny- Rudolf Jan a Romana Rudolf Lojkova) o předpokládaném času v cíli z nich dělá naše přímé konkurenty. Vyslat signál k běhu je další výzva, ale ani nevím jak, najednou chci hrozně závodit a nenechat žádné umístění zadarmo. 🚀 Tomík mé nadšení příliš nesdílí, ale bez komentáře mě následuje. Běžíme, i do kopce! 😎 Pomalu mě bolí za krkem, jak se neustále ohlížím po našich pronásledovatelích. Poslední kopec dolů do Frenštátu je pěkně dlouhý, ale makáme, co to jde, abychom si nepřipravili nějaké drama na závěr. Konečně v cíli, s úsměvem, spolu a na druhém místě! 💪😍

Závěrem patří velké díky Libor Uher a jeho týmu za super závod, smekám před organizací takové mega akce a doufám, že už se zaslouženě dospal! 😉 Jedinou trochu hořkou tečkou, která nevyprchala ani za týden, bylo sdělení pořadatelů, že se mix dvojice absolutně nevyhlašují, protože nás (holky) kluci stejně celou cestu táhnou. 🤦‍♀️ A tak posílám gratulaci našim přímým konkurentům alespoň takto, když nám nebylo umožněno podat si ruku na pódiu. 🤝👏Vždyť jsme na 14 hodinovém závodě doběhli všechny tři týmy v 15 minutách, což je sakra vyrovnaný výkon! 🚀🚀🚀 (Snad budu mluvit za všechny, když řeknu, že tyhle holky neběží s kluky, proto aby si to udělaly lehčí a snad je někdo táhl, ale proto že sehnat stejně rychlou parťačku je prostě trochu problém. Takže je to, dle mého názoru, kategorie, která zaslouží stejné uznání jako kterákoliv jiná.🎩👏)

➡️Kdo jste to dočetl až sem a neusnul jste u toho, určitě taky zasloužíte malé vytrvalecké ocenění! „Dotluču“ vás tedy ještě pár čísly… 😀

  • Beskydská sedmička 102km
  • výstup 5600m
  • 1. místo mix/ 6. místo dvojice
  • Čas: 14:19,44, tempo: 8:24/km
  • 109 666 kroků
  • Vybavení: Hole: LEKI Czech micro trail pro
  • Oblečení Montura Adventures outdoor style T-shirt, Sensi smart skirt+shorts Běžecká vesta Salomon (starší model)
  • Obuv: Salomon Sense 3 F
  • oto: Jakub Stryk photographer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.